Každý, kdo může a má spousty peněz, tak se někam vypraví. Jedni za sluníčkem, druzí za sněhem. Třetím je to jedno, ti chtějí navštěvovat hrady a zámky. Někteří jedou jen za hospodou, jiní jen za horolezectvím. Většinou dle svého gusta a podle toho, co jej na tomto světě nejvíce baví.
Takže turisté nám plní nádvoří hradů a zámků, kde se pohledem na staré věci kulturně vyžívají. Ten, kdo netuší rozdíl mezi barokem a rokokem je tak řádně poučen, aby to zhruba za dvě až deset minut zase zapomněl. Někteří tato stará obydlí navštěvují kvůli vyhlídkám a pokud to jde, kupují si vstupenky jen na věže a tak podobně. To proto, aby viděli krajinu a proto, že je jim rozdíl mezi barokem a rokokem zcela lhostejný.
Cestuje se též na jednodenní výlety, většinou s dětmi, které v duchu rodičům neslyšně spílají, neb přece mohli doma pařit s kamarády, nebo proti nim. Ach jo, máme to život, říkají si v duchu, když například kráčejí lesem a s údivem patří na své rodiče, kteří s radostí lokají lesní vzduch a jsou výletem nadšeni.
Cestovat se však může také na delší pobyty. Zde je pak důležité mít kde přespat, protože dnes už moc lidí pod širákem spát neumí. Nebo nechce a bojí se. Ono je to také dost riskantní, protože nikdy nevíte, kdy na vás někdo nepřijde, že je to jeho soukromý pozemek a že tam nemáte co dělat. Ti chytřejší, nebo přesněji řečeno vychytralejší vás však na té louce nechají za nějaký obol a vy jste spokojeni. Oni si však řeknou takovou sumu, že byste za to měli bydlení v tří hvězdičkovém hotelu. Čert, aby je…
Jede-li se na déle, je třeba si mimo ubytování také zajistit, tedy vzít s sebou patřičné kalorie, nějakou krmi, pokud nechceme podporovat majitelé hospod a restaurací, kteří se ani trochu nestydí říci si o zalitou čínskou polívku v ceně deseti korun rovnou stovku.
Tak co, kam se chystáte a hlavně, na jak dlouho?